ŽENSKÁ KRÁSA V DÍLE VĚRY JIČÍNSKÉ | 2020

Výstava Věry Jičínské (1898–1961) představila několik malířských tematických okruhů (Paříž, Bretaň, portréty a figurální kompozice, uměleckořemeslné práce), ale i celou řadu dosud nepřipomínaných výtvarných poloh a inspiračních zdrojů (sběratelství). Hlavní část expozice byla věnována především malbě a tematickým okruhům pařížského období. Jsou zde pozoruhodné ženské portréty a akty, ve vitríně překvapí kolekce africké skulptury. V grafickém kabinetu najdou návštěvníci především pastely a umělecko řemeslnou tvorbu - keramiku, hračky a užité umění z 50. let. Podstatnou část výstavy tvoří zápůjčky z bohaté kolekce Vlastivědného muzea Dobruška, svými sbírkami se také představuje Nadace Věry Jičínské a na výstavě najdeme i obrazy ze soukromých sbírek, které jsou objevné a unikátní, neboť většina z nich z nich byla naposledy k vidění ve 30. letech na pařížských salonech. Z těchto zápůjček je jistě nesmírně zajímavý dětský sochařský portrét dcery Věry Jičínské, paní Dany Laichterové, dnes Gornerové, od Marty Jiráskové, který sochařka vytvořila na přání své dlouholeté přítelkyně v polovině 40. let. Podobizna je vystavena společně s podobiznou Věry Jičínské od téže sochařky. Tento portrét však vznikl ještě za pobytu obou umělkyň v Paříži.

Po životních etapách Věry Jičínské v Brně, Mnichově a Praze začala psát výtvarnice svou novou zásadní kapitolu na podzim roku 1923 v Paříži. Své malířské školení zahájila na malířských kurzech Othona Friesze na L‘Académie de la Grande Chaumierea a u Ferdinanda Legéra. Počátkem roku 1925 přestupuje na Académie André Lhote. Proto dnešní výstavu otvírají obrazy malované z okna jejího legendárního pařížského ateliéru v Rue Fondary, kde se později usadil její celoživotní přítel, malíř Jan Zrzavý. Zaujetí krajinou Bretaně, kam poprvé přicestovala s přítelkyní Ursulou Hobhousovou v roce 1926 a kam se následně vrátila malovat s Janem Zrzavým (Camaret), dokládá několik pozoruhodných pláten, které již dříve ocenila řada historiků umění jejich vřazením do výstavních projektů, věnovaných tématu Francie a jejího vlivu na naše umění.

Na mladou adeptku umění působilo za pařížského pobytu mnoho inspiračních zdrojů, jimiž byla tehdejší Mekka umění přesycena. Mezi jinými kubismus a další aktuální umělecké směry, stejně jako výrazné malířské individuality. Nemalou roli v tvůrčích podnětech hrálo africké umění, především totemické dřevořezby a skulptury idolů, démonů a rituálních masek, které Jičínská v Paříži sbírala a které se dochovaly v daru Prokopa Laichtera dobrušskému muzeu. Silný byl i vliv malířčiných školitelů, patrný zejména ze školních kreseb podle modelu, kde v ateliéru mnohdy pózovaly začínajícím umělcům modely exotického původu. Toto období na výstavě zastupují unikátní portréty a akty dívek z francouzských kolonií, ve kterých autorka pokračovala i mimo rámec školy. V kolekci aktů z konce 20. let je cítit vůli překonat vliv předchozích školení a hledat vlastní výtvarný jazyk. Někteří badatelé nacházejí v obrazech z tohoto období stopy vlivu italského malíře a sochaře Amedea Modiglianiho, jehož tvorba se předčasně uzavřela v Paříži roku 1920.

Pozoruhodné rozpětí, co do výtvarných technik, ale i témat, je patrné v souboru, který je instalován v grafickém kabinetu. Početné a soustředěné studium modelu (Lydia Wisiak) a zachycení podoby slavné slovinské tanečnice v pastelu, kresbě úhlem nebo oleji dokládá systematickou a pečlivou práci malířky, které se věnovala několik let. Jičínská se nikdy nesnažila zachytit pouze individuální rysy portrétovaného, ale barevným akordem, kompozicí či světelnými akcenty divákovi otevírá pohled do vnitřního světa modelu. V krajině zase hledá i po létech její atmosféru, energii, zkrátka genius loci.

Od počátku 30. let minulého století se Věra Jičínská zabydluje v Praze. Střídavě dojíždí do Brna k sestře, ale pravidelně také do východních Čech - do Dobrušky, kde s rodinou velmi ráda tráví letní měsíce. Od roku 1946 též do srdce Orlických hor, do horské vesnice Říčky, kde na chalupě pilně tvoří a maluje. Je tomu tak, až do její smrti v roce 1961.

V pozdním období, do jisté míry také z existenčních důvodů, výtvarnici zaujala krása užité keramiky a drobné plastiky, kterým se s velkým zaujetím věnovala. Jistě nepřekvapí, že mezi vázami, miskami a talíři najdeme početné popelníky, sama Věra Jičínská byla vášnivou kuřačkou, jak o tom svědčí její autoportrét. Experimenty s dekorem, glazurami a dalšími postupy při zdobení keramiky jsou nejen překvapivé, ale jsou také potvrzením malířčina univerzálního nadání. Od 20. let 20. století celá řada umělců sdružených v Artělu (Václav Špála, Ladislav Sutnar, Jožka Baruch, aj.) navrhovala a vytvářela průmyslový design a uměleckořemeslné předměty - nádobí, nářadí, galanterii, šperky, užitou grafiku, ale i hračky. Z tohoto úhlu pohledu je pozoruhodný také soubor vystavených soustružených malovaných hraček Věry Jičínské, nemalou měrou ovlivněných lidovým uměním a kulturou nejen českou a moravskou, ale i slovenskou (v letech 1933 a 1934 podnikla Jičínská s manželem Prokopem Laichterem bohatě zdokumentované cesty po Slovensku).

Na přípravě výstavy spolupracovali Mgr. Pavla Skalická, vedoucí Vlastivědného muzeum v Dobrušce, Mgr. Vlastislav Tokoš, kurátor Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou a PhDr. Karel Jaroš za Nadační fond Věry Jičínské